Co jsou sukulenty?

1. Sukulentní rostliny?
   Sukulenty jsou moc šikovné rostliny, které se naučily shromažďovat ve svém těle vodu, aby mohly přežít období sucha. Rostou na pouštích a polopouštích tropů a subtropů, z této skutečnosti také vyplývají jejich základní požadavky na pěstování. Pro zdravý růst sukulenty potřebují dostatek světla, občasnou vydatnou zálivku v růstovém období a sucho a pokud možno i chlad v zimě. Světla není nikdy dost. Vody bývá moc dosti často.
   Častý je dotaz: Jak se liší sukulenty a kaktusy? Tož tedy: Sukulence je vlastnost (schopnost vázat v těle rostliny zásoby vody, doslova „šťavnatost“). Kaktusy jsou navzájem příbuzné rostliny s podobnou stavbou květu, čili jakási velkorodina rostlin (čeleď). Shodou okolností jsou všechny kaktusy sukulentní.
2. Kde mají sukulenty zásoby vody?
   Sukulenty shromažďují vodu buď ve stonku, nebo v listech, případně v obojím. Rozlišujeme tedy sukulenty listové a stonkové. Stonkovými sukulenty jsou třeba dlouho známé kaktusy z Ameriky, ale také mnohé pryšce a převážná většina stapéliovitých (smrdutky) a mnohé další rostliny. Část stonkových sukulentů vytváří v době vegetace (většinou v létě) též listy, které však v období sucha shazují. Stonkové sukulenty jsou obvykle velmi „tvrdé“, vydrží nejdéle bez vody. Zásoby vody v listech má většina sukulentních rostlin. Od málo sukulentních "měkkých" s plochými listy až po velmi "tvrdé" listové sukulenty z čeledi kosmatcovitých. Známé jsou například lithopsy a jiné živé kameny, které mají "tělo" složené z jediného páru srostlých a velmi sukulentních listů.
3. I sukulence je pojem relativní!
   Je účelné rozlišit sukulenty dle toho, jak dlouho jsou schopny vydržet bez vody. Rozlišujeme sukulenty "měkké" a "tvrdé".
   Tvrdé sukulenty spolehlivě vydrží celou zimu bez vody a v létě jim stačí voda jednou za dva až tři týdny. Poznáme je podle hodně zakulacených tvarů, mají relativně malý povrch a velké zásoby vody. Téměř všechny stonkové sukulenty jsou velmi tvrdé.
   Měkké sukulenty mají obvykle ploché listy a relativně velký povrch, proto rychleji vysychají. Občas je musíme zalít i v zimě.
   Tvrdost a měkkost sukulentů je však pojem relativní. Podstatné je, že v misce pospolu bude dobře jen kytkám o přibližně stejných požadavcích, čili stejně tvrdým či měkkým.
4. Co potřebujete o svých sukulentech vědět?
   Obvykle se lidé pídí po přesném latinském názvu svých rostlin. Ale jsou-li u kytek cedulky či ne, je sukulentíkům jedno. Ovšem není jim jedno, jak je pěstujete. Vše co potřebujete vědět je, kde vaše sukulenty rostou, jaké tam panuje podnebí, zejména kdy tam prší a toto podnebí vašim rostlinkám co nejlépe napodobit. To je v kostce celá věda o pěstování sukulentů.
5. Tři výhody sukulentů
   
   1. Vyhovuje jim teplé a suché prostředí moderních bytů, panelové byty s velkými okny jsou pro sukulenty jako dělané (pro lidi už to až tak pravda nebude, že?).
   2. Jsou nenáročné na Váš čas, snesou, ba přímo potřebují občasné opomenutí zálivky (největším nepřítelem sukulentů je pečlivá "babička s konvičkou").
   3. Jsou malé, nevystěhují Vás z bytu. Mají velice různé a bizarní tvary. Snadno z nich lze sesázet nevšední bytovou skalku či zahrádku.

Kde rostou sukulenty?

Sukulentní rostliny jsou typickými obyvateli polopouští a pouští v teplém klimatu. Pouště se většinou vyskytují kolem obratníků, takže klima zde panuje subtropické až tropické. Pochopení a úspěšné napodobení domácího klimatu jest základem úspěšného pěstování sukulentů v kultuře, například u vás doma.

Tradiční domovinou neznámějších sukulentů - kaktusů jsou americké pouště. Kromě veleznámých kaktusů tu ještě roste mnoho dalších sukulentních rostlin, například růžicovité echeverie, veletlustolistá pachphyta, mnoho séd, dnes již všudypřítomné agave a mnoho dalších rostlin, které se suchu přizpůsobily hromaděním vody ve svých tkáních. Podstatné je, že v amerických pouštích obvykle prší v létě, často formou přívalových dešťů z bouřek. Proto kytky z amerických pouští, včetně kaktusů, potřebují občasnou zálivku v létě a v zimě sucho. To je tradiční způsob pěstování a většině kytičkářů nedělá problémy. Prostě čím více tepla, tím více vody. Ovšem platí to pouze pro kytky v domovině „krmené“ letními dešti.

Ovšem pupkem světa sukulentářského je jižní Afrika. Zdejší pouště mají velice stabilní polopouštní klima již cca 70 miliónů let, takže flóra zde měla opravdu dostatek času rozvinouti se v přepestrou škálu suchu přizpůsobených druhů. Počet sukulentních druhů zde jde do desetitisíců a mnohé ještě čekají na objevení. Nejbohatší čeledí jsou kosmatcovité, ale bohaté na sukulenty jsou i čeledi krasulovitých, pryšcovitých a již zmíněné příbuzenstvo stapélií. Také rody haworthia, gasteria, senécio, aloe a mnoho dalších obsahují desítky až stovky sukulentních druhů. Na sukulenty nejbohatší oblasti při atlantickém oceánu mají tzv. mediteránní klima. To znamená, že prší v zimě, velkou část vody dodávají zdejším rostlinám intenzívní noční rosy. Léta jsou horká a zcela suchá. Toto divné klima způsobuje velmi chladný Atlantik. O Afriku se zaráží a vynořuje hlubinný oceánský proud, takže moře zde v subtropech má tak 10°C, na koupání nic moc. Nad pevninu je tak „nasáván“ sice vlhký, ale velmi chladný vzduch. Ten se o pevninu ohřeje, díky tomu vysuší a proto je zde poušť. Tento mechanismus vysušování vzduchu logicky funguje lépe v létě, (proto je sucho zcela). V zimě a zejména v noci je rozdíl teplot nad oceánem a pevninou menší, proto občas zaprší a proto jsou zde často noční rosy.

Lépe než slova předvedou krásu jihoafrického pupku sukulentářského obrázky z výpravy za sukulenty.