Keramika je úžasná věc. Uhňácat lze téměř cokoliv. Omezen jsem jen velikostí pece a nutností zachovat alespoň trochu stejnou sílu stěny. To kvůli pnutí při sesychání a při výpalu.

Bílý plamen vášně byl jedním z prvních „plamínkových“ exponátů. Slůvko byl jest na místě, neb z Bílého plamene vášně zbylo jen torzo. Chudák nepřežil jízdu po D1, nejdražší to panelce světa. Osobákem po papalášsku v levém pruhu to ještě jde, ale s náklaďákem v pravém je to horor. Hlavně když máte naloženy křehké exponáty s kytkami. Papláše z dopravní lobby bych naložil na korbu staré avie a půl roku je vozil osm hodin denně po D1 sem a tam, až by jim vyskákaly plomby ze zubů. Snad by jim pak došlo, že oni soudruzi někde udělali chybu a že ty hladké dálnice na západ od nás jsou z něčeho jiného, než z betonu.

Tož Bílý plamen dovášnil na D1 a i když nutím dopravce jezditi pravým kolem v odstavném pruhu, vždy při stěhování výstavy do Prahy trnu celou cestu, co zase bude zničené.