Ročník 1936, váha asi 200 kg a výška kolem 2 metrů. Jak často říkám, na ženskou nic moc, ale pro tlustici jsou to parametry super. Pokud se mě někdo ptá, jakou že kytku mám nejvzácnější, šokuji ho odpovědí, že tlustici. Ovšem ne nějakou halózku, ale Pramáti tlustic.

Tuto obří tlustici sukulentáři pamětníci pravděpodobně znají z masny v městečku K. na Vysočině. (Z důvodu existence ne vždy smysluplných zákonů v této zemi nebudu uvádět místa či jména, nechci být za nic popotahován.) Tam po desítky let okupovala spolu se dvěma sestřičkami výlohu, ono za bolševika tam stejně nebylo co vystavovat. Všechny tři zimu co zimu bohatě kvetly a sukulentáři nejen z okolí se sjížděli podívat se na tu nádheru. Coby vandrující geofyzik jsem je tam také jednou objevil.

Někdy zjara 1997 mi zavolal bývalý kolega geofyzik, že jsou na prodej dvě obří tlustice, tu třetí že už koupil sám. Zavolal jsem tam, domluvil se a za pár dní jsem už svištěl pronajatým náklaďáčkem do městečka K.

Na „místě činu“ jsem se poprvé setkal s paní K., která ty tlustice v roce 1936 sázela v rodinné masně. Paní K. mně popisovala, jak tlustice přežily válku, stoicky snášely i znárodnění, čili krádež. Paní K. pracovala dále v bývalé rodinné masně coby zaměstnanec. A opečovávala tlustice. Přišlo stáří a s ním pomyšlení na důchod. Jenže přišel také rok 1989 a možnost vrácení masny. A tak si paní K. vyhrnula rukávy a jala se pro změnu budovat kapitalismus. Tlustice na to nedoplatily, dále okupovaly výlohu, která jim byla i přes své velké rozměry zoufale malá. No ale pak stáří dolehlo a tak se paní K. rozhodla do důchodu opravdu odejít a tlustice prodat. To už jí bylo kolem osmdesáti, spíš přes osmdesát. Ono živnostníkům jako ona nebo já určitě nebude moc vadit zvýšení věku pro odchod do důchodu, my jsme zvyklí makat, dokud to tělo alespoň trochu vydrží.

Mohl bych říci: Přijel jsem, viděl jsem, koupil jsem. Ale nebylo to tak jednoduché. Požadovaná suma byla ukrutná, a byť jsem byl relativně bohatým geofyzikem, nehodlal jsem to tak nechati. Následovalo urputné smlouvání jak na židovském trhu. Teprve argumenty, že tlustice si u mne ve skleníku budou žít jako v bavlnce a budou občas vystavovány pro potěchu očí mnoha lidí, přemohly obchodně zdatnou paní K. Padl také slib, že až budu tlustice vystavovat, pozvu ji. Nakonec souhlasila se sumou, za kterou se tehdy dalo koupit ojeté auto, a tlustice byly mé.

Stěhování však nebylo jednoduché. Tlustice rostly ve výloze několik desetiletí bez přesazení. Také se jim zcela rozpadaly dřevěné nádoby. Kromě toho byly nakloněny pod úhlem 45°, jak se táhly za jednostranným světlem. Samotné vyproštění tlustic z výlohy se neobešlo bez předběžného nařízkování, větvičky všeliké velikosti byly všude. Nakonec jsme tlustice přeci jen dostali do auta a zdárně dovezli do pronajatého skleníku v Základní škole Slovanské náměstí v Brně.

I vykládka se neobešla bez olámání mnoha větví, ale to nebylo vše. Řezání pokračovalo. Nakonec jsem odřezal 8 vysokých beden malých oplégrů, k tomu pět opravdu velkých větví, no a něco menších. Ty velké větve byly o velikosti tak třicetiletých tlustic, snad i starších. Bylo to kruté, leč nezbytné. Jinak by tlustice stále byly ve tvaru hustého křoví.

Z jedné tlustice, dnes zvané Pramáti tlustic, jsem udělal štíhlý a vysoký strom, jakousi dvoumetrovou mega bonsaj. Větvení klasické, nejdříve na dvě hlavní větve, ty se pak opět rozdvojují a dále je již větvení přirozeněji nepravidelné. Druhá tlustice se vychroustla do tvaru kompaktního nepravidelného stromku. Je podstatně nižší. Nemohl jsem si moc vymýšlet, musel jsem respektovat, jak obě kytky za desetiletí narostly.

Pro tlustice jsem vyrobil festovné čtvercové nádoby z impregnovaného dubového dřeva. Na dvou protilehlých stranách po dvou železných madlech, na druhých dvou stranách po dvou hácích. Do těch háků zasouváme železné tyče, na kterých tlustice nosíme jako faraóna. Čtyři chlapi mají co dělat. Madla jsou jen na „jemnější“ manipulaci. Přeci jen dva metráky jsou dva metráky a příroda či bohové mně nenadělili muskulaturu jako svalovcům z thrilerů.

Mezitím na tlusticích zasychaly řezné rány. Přesazování do nových dubových nádob bylo horor. Tlustice bylo třeba oproti stávajícímu stavu povytáhnout o dvacet centimetrů a naklonit o těch 45° do vzpřímené polohy. Od začátku mi bylo jasné, že udělat z nich výstavní exponáty je běh na hodně dlouhou trať. Musely zarůst jizvy a zpevnit se kořenový bal natolik, aby snesl převoz tlustice na výstavu.

Tlustice zabraly protekční místo na prostředním stole ve vysokém skleníku na Slovaňáku. A nabíraly sil, ještě více tloustly a radovaly se ze světla ze všech stran. Tento přepych chudinky poznaly až ve věku vpravdě důchodcovském. Samozřejmě každoročně bohatě kvetly.

Po pár letech je čekalo další stěhování. To když se mi podařilo zmocniti se zpustlé hájovny, budoucího to Ráje sukulentů v Lovčicích. Ale nejprve musel stát skleník. Jeho protahující se stavba, dlouhé ježdění za kytkami do Brna, včetně Pramáti tlustic, to je jiná kapitolka. Ale nakonec bylo ještě před zimou 2002 kam Pramáti tlustic přestěhovati a také se tak stalo.

V Lovčicích má Pramáti tlustic spolu se svou sestřičkou místečko v první lodi skleníku, hned za kamny na dřevo. Teplíčko v zimě jim zajišťuje i čtveřice vafek, dvě z nich přímo pod stolem s megatlusticemi. Zatím si nestěžovaly, každoročně kvetou a letos tak mohutně, že ani listy pomalu viděti není.

Když jsem se před léty nemnohými poprvé rozhodl ukázat Pramáti tlustic lidem, řekl jsem si, musíš splnit slib. V rámci licitování ceny tlustic jsem paní K. slíbil, že až je jednou vystavím, nezapomenu a pozvu ji.

Leč dlouho trvalo zacelování jizev. Ještě déle nebylo výstavní místo, kam bych tu dvoumetrákovou krásku dostal. Pamětníci dávných výstav Pohádkových krajinek ze sukulentů pamatují Kongresové centrum se schodištěm točitým a výtahem malým, ještě horší to bylo ve škole na „Osmecu“ (2 a ½ patra secesního domu bez výtahu). A tak trvalo nějakých sedm let, než bylo možno Pramáti tlustic vystaviti. Poprvé to bylo v Brně na Kotlance (Kulturní centrum Brna – Líšně) v prosinci 2004.

Tož pár týdnů před výstavou jsem sháněl paní K. Nebylo to jednoduché, chvíli jsem pátral v zažloutlých dobových papírech, až jsem vypátral jakési podezřele krátké telefonní číslo. No jo, Telecom vlastně mezi tím všechny telefony přečísloval. A tak následovalo pár pátracích telefonátů na informace i dezinformace zmíněné firmy. Nakonec pátrání uspělo, i jal jsem se zavolati do městečka K., do masny.

Předpokládal jsem, že asi budu muset trapně vysvětlovat pra-potomkům paní K., kdo jsem, co vlastně chci a tak podobně. Jaké však bylo mé překvapení, když po pár zazvoněních telefon vzala má stará známá, paní K. Slovo stará má v tomto případě dvojí význam, vždyť už v době, kdy mi tlustice prodávala, bylo paní K. přes osmdesát let.

Paní K. nakonec na výstavu nedorazila. Asi ji neměl kdo odvézt. Ale ještě v roce 2007 jsme se v masně stavili a s křehkou, leč velice vitální stařenkou K. si popovídali. Ve výloze rostly další tlustice, prý z kousků co se ulomily při stěhování těch původních. Tož jsme paní K. popřáli, by je dopěstovala také do věku alespoň sedmdesáti let. Nedivil bych se, kdyby i dnes v kamrlíku za masnou seděla u stolečku s čajem paní K.

Pramáti tlustic byla od té doby na výstavě několikrát. Speciálně kvůli kvetoucím tlusticím jsem dělal občas výstavy v mrazivém zimním čase. I do Prahy bych rád někdy tuto unikátní kytičku dovezl. To by ale mezi Brnem a Prahou nesměla být nejdražší panelka světa, čili rozhrkaná „dálnice“ D1. Snad až někdy v lepších časech, až politici nebudou za naše daně nakupovat kvůli bakšišům letadélka či autíčka pro vojáčky, ale budovat infrastrukturu včetně hladkých asfaltových dálnic. A snad také nebudou ty dálnice kvůli „provizím“ betonové a nejdražší v Evropě, čili bude jich možno za vybrané daně postaviti podstatně více.

Ale nakonec jsem si řekl, že Pramáti tlustic má nárok na důchod i dle Kalouska a tak nyní musí lidé za ní do Lovčic. Vždy první víkend v lednu pořádáme víkend s kvetoucími tlusticemi, kdy k nám stateční sukulentáři mohou doraziti zimní nepohodou. Čeká je mírně vyhřátý skleník se spoustou sukulentů a kupodivu i několik druhů v květu. Dominuje pochopitelně Pramáti tlustic a ostatní exponátové tlustice v plném květu.