Možnosti sukulentů

Sukulentní bonsaje

Malé stromečky, připomínající zmenšeniny prastarých velikánů, snadno vypěstujeme ze sukulentů, u nichž se kombinuje stonková a listová sukulence. Tradiční japonské bonsaje vyžadují vlhké a chladné oceánské klima, špatně snášejí naše horká léta, případně vyžadují každodenní péči. V bytě, kde panuje sucho a teplo vytvoříme "bonsaj" nejsnadněji právě ze sukulentů. Nejvhodnější jsou stromkovité krasuly, včetně obyčejné tlustice. Použít se dají ale i ostatní sukulenty s rychle tloustnoucím kmenem a malými listy.

Tlustice Crassula portulacea - bonsaj to miloučká, kvetoucí, nejodolnější, nejoblíbenější, krásná, pokojová. Pokud má být z tlustice již za tři až čtyři roky bonsaj, splňte co nejvíce tyto podmínky:

1. Dostatek světla po celý rok: Čím více světla bude tlustice mít, tím rychleji poroste, bude kompaktnější a "stromovitější". Bude-li v polostínu, neporoste, na bonsaj budete čekat i 100 let.
2. Chladné a naprosto suché přezimování: Nezalévejte od listopadu 3 až 5 měsíců při teplotě 0 až 15°C. V zimě musí tlustice vypít a shodit většinu spodních listů (až na 3 - 4 páry na větvičce), zbaví se tak nadváhy. Jedině tak v následujícím létě větve unesou nové listy a nebudou převislé. Pokud tlustici v zimě nevysušíte, získáte nikoliv bonsaj zvící prastarého stromu, ale rozkydnutou "chcíplou medůzu".
3. Co nejdelší letnění: Pokud v noci nemrzne, může být tlustice venku, dělá jí to velmi dobře po těle. V chladných měsících ale téměř nezalévat!!! Voda s chladem vraždí! Od poloviny května do konce září zalévejte i dvakrát týdně a krmte hnojivy, dvoutýdenní přestávka v červencových hicech prospěje.
4. Malý květináč: Dobře je tlustici v ploché bonsaj misce, nejlépe vynikne v originální modelované keramice.
5. Tvarujte: Rozporkami postupně a opatrně, zaštipováním jen v době růstu, ve směru dvojice nejmladších listů narostou nejbujnější větvičky. Nebojte se!

Sukulentní "krajinky"

Z malých a bizarních sukulentů lze sesázet působivé krajinky či zahrádky. Vhodné jsou ploché a hlavně nepravidelné misky z libovolného materiálu, nejlépe z kamene nebo modelované keramiky. Do společné misky lze sesazovat jen kytky se stejnými nároky na zálivku, říkáme stejně tvrdé. Výjimkou jsou misky rozdělené do několika oddílů, potom můžeme do osluněného a mělkého oddílu vsadit tvrdé sukulenty a do hlubšího měkčí a obvykle vyšší sukulenty. Společenství sukulentů v krajince je přirozenější a estetičtější, než jednotlivé kytky v květináčcích. Ale nezapomeňte, že hlavní potravou rostlin je světlo, světlo a zase světlo!

Sukulentní skalky

Sukulenty můžeme sesázet do porézního kamene, nebo do děr v libovolném kameni. Na takovéto pokojové skalce můžou žít desítky rostlin. Sukulenty se spokojí s velice malým množstvím substrátu, dokonce mnohým tvrdým sukulentům jedině v malém množství zeminy neuhnívají kořeny. V malém květináčku sukulent snadno nepřelijete. Této vlastnosti sukulentů lze využít při osazování i velmi malých škvír v kameni. I v přírodě mnohé sukulenty rostou v puklinách skal.

Pokojová skalka je parádním kouskem sukulentáře. Při nedostatku vhodných kamenů lze využít vhodně modelovanou keramiku. Skalky osázené sukulenty jsou bezesporu nejokoukávanější mezi výstavními exponáty. A skalka nemusí být bezpodmínečně kamenná. Krásnou strukturu má i dřevo "sgrčenců", což jsou zduřeniny dubového dřeva v místě růstu poloparazitického ochmetu. Navíc je dřevo lehčí, takže lze tvořiti velké a přitom ještě přenosné dřevěné pseudoskalky. Ovšem možnosti zcela bezkonkurenční dává keramika, hlavně když si ji mohu dle svých představ a dle sukulentů potřeb stvořiti sám.