Pěstování

Jihoafrické kytky nejlépe rostou za chladu, optimální teplota je 15 až 20°C, za této teploty potřebují nejvíce vody. Proto je zalévejte od předjaří, většinu tak od konce února, do začátku letních veder. Přes léto zalévejte maličko a vždy večer. Od nástupu chladnějších dnů kolem poloviny srpna můžeme zase zalévat více a to až do nástupu „dušičkového počasí. V zimě nezaléváme proto, že je zima, ale proto, že je zoufale málo světla. Tento způsob pěstování kupodivu „chutná“ i kaktusům a ostatním americkým sukulentům. Jedině tropické sukulenty se se studeným odchovem špatně smiřují a přečasto odcházejí do věčných lovišť. (Traduje se, že jihoafrické sukulenty rostou v zimě proto, že pocházejí z jižní polokoule, kde jsou roční doby opačné. Je zvláštní, kolik inteligentních lidí tomuto zjevnému nesmyslu věří. Já ještě neviděl žádnou kytku s příručním kalendářem. Ovšem logické je, že růst kytek ovlivňují vnější podmínky, jako je teplota, délka dne, dostatek či nedostatek vody a podobně.)

Další vlastí rostlinek sukulentních jsou severní subtropy starého světa, čili jižní Asie (hlavně Indie a arabské státy) a severní Afrika. Kromě přivandrovalců jako jsou agave a opuncie tu roste například spousta pryšců a stapéliovitých (příbuzné "smrdutkám"). Na Kanárských ostrovech jest pestrá paleta aeonií, charakteristických růžicemi plochých listů na holých větvích.

Specifickou oblastí je Madagaskar. Zdejší podnebí je vyloženě tropické, takže odtud pocházející pachypódia, adénia, kalanchoe a další sukulenty jsou vyloženě teplomilné.

Jak se pěstují sukulenty?

Velmi jednoduše! Tedy pokud jim dáte, co potřebují. A co že to potřebují? Především dostatek světla.

O světle

Řečeno exaktně: Pro sukulenty je běžná intenzita světla i přes 100 000 luxů. Nepomůže proto žádná lampička či jiné domácí osvětlení. Ve své domovině mají slunce 12 hodin denně po většinu roku. Tolik světla jim u nás ve střední Evropě pochopitelně dát nemůžeme, ovšem nutno uznati, že ve své domovině jsou sukulenty často silně sluncem spálené a všelijak zmordované. V afrických pěstírnách proto nestavějí pro sukulenty skleníky, jako u nás, ale něco, co by se dalo nazvati „temníky“. Na sloupcích je poloprůsvitná střecha a boky jsou zcela volné, by mohl pouštní větřík sukulentíky ochlazovati. U nás ovšem doporučuji nejlépe dobře větraný skleník, kdo ho nemá, nechť sukulentíky dá těsně k oknu a velmi moc pomůže, budou-li sukulenty přes léto venku (viz kapitolka Letnění).

Jak zalévati?

Nejčastější dotaz je: Jak mám sukulenty zalévat? Bohužel nelze odpovědět jednoduše. Záleží totiž na tom, jaké sukulenty a kdy. Nikdy však sukulenty nezalévejte, dokud mají mokrou hlínu v květináči, neboli po zahradnicku substrát. Více zaléváme v době, kdy sukulenty rostou, čili kdy mají k růstu vhodné podmínky, to jest dostatek světla a teploty ideálně mezi 15 a 25°C. V nejtemnějších zimních měsících nezaléváme vůbec nebo jen maličko. Také v letních vedrech je lépe zálivku omeziti na občasné večerní rosení či zálivku tzv. „na list“. Málo sukulentní kytky („měkké“) s plochými či malými lístky a tenkými kmínky budeme muset zalévat relativně často, naopak stonkovým sukulentům („kaktusotvaré tvrďáky“) stačí voda i v době růstu jednou za dva týdny.

Lepší je zalévat sukulenty až když si o vodu řeknou. A jak že sukulentík o vodu poprosí? Svrasklými a svěšenými listy, tím, že vysává své spodní listy a ty se scvrkávají a opadávají.

Do čeho sázeti?

Zeminu volte písčitou, ideální je směs písku a jakékoliv nevýživné hlíny v poměru 1 : 1 až 2 : 1. Já míchám písek se spraší, neb na spraši stojí náš dům. Hlínu pro jakékoliv kytky je vhodné brát z hloubky alespoň 15 cm pod povrchem. Tam již není tolik semínek plevelů a vy tudíž nebudete muset tolik plít. Kupované sustráty pro kaktusy a sukulenty obvykle obsahují mnoho rašeliny či jiných organických materiálů a také spoustu hnojiv. To vše je pro sukulenty a zvláště pro sukulenty pěstované v bytech zcela nevhodné. Rašelinové substráty pomalu vysychají a sukulenty v nich snadno uhnívají.

Sázejte do nádob malých. Sukulentům stačí objem zeminy jen o málo větší, než jaký zabírá vlastní rostlina. A to proč? Protože do malého množství zeminy se vejde málo vody, tu kytka rychle vypije a není tudíž dlouho v mokru.

Kdy přesazovat

Časem sukulentík vyčerpá většinu dostupných živin ze své hlíny, což by ještě nebylo tak zlé, ale časem se v hlíně sukulentíkově začnou hromaditi škodlivé soli ze zálivkové vody. Zejména ve městech voda neobsahuje pouze vodu. Tož je lépe občas přesazovati. Obvykle stačí přesazovat jednou za rok až tři roky. Přesazujte až když je květináček zjevně vyplněn kořeny. Vždy se snažte sázeti do co nejmenších nádob, jen o málo větších, než ty původní. Pokud to není nutné, neporušujte kořenový bal. Sukulenty dostanete z květináčku nejsnadněji tak, že je dáte květináčem nahoru do dlaně s kmínkem mezi prostředníkem a prsteníkem, poklepete ne květináček druhou rukou jako na prdelku novorozeněte a sukulentík vám vklouzne do dlaně. Někdy je třeba klepati důrazněji. Se starými a většími kousky sukulentními, jako jsou naše dvě dvoumetrové tlustice s průměrem kmene kolem 25 cm, výše popsaná procedura nepůjde provésti, tož je nepřesazujeme.

Jak hnojiti

Nijak! Zvláště v bytech pěstované sukulenty není třeba hnojiti vůbec a kdo tvrdí opak, jest zaprodancem výrobců hnojiv či mu nefunguje zcela zdravý selský rozum. Sukulentní rostlinky jsou až na výjimky mrňouskové a jejich roční přírůstky se dají počítati spíše na gramy, než na tuny. Kromě toho většina hmoty přírůstků je tvořena vodou (až 98%), jsou to přeci sukulenty. Takže na to málo organických látek, které za rok sukulentík vyprodukuje, si najde anorganické látky v zemině, ve které roste. Jedině starší a větší kousky, které nelze přesazovati, má cenu v předjaří a na jaře cca 3 x přihnojit. Ale rozhodně ne organickými hnojivy všeho druhu, ale jedině a pouze anorganickými hnojivy s co nejmenším podílem dusíku. Koncentrace doporučuji maximálně poloviční, než doporučuje výrobce a běžná literatura.

Sukulenty hojně hnojené, jak je prodávají některé řetězce, obvykle snadno „odcházejí“ první zimu. Také jsou obvykle nevybarvené, neboť pestře zbarvené sukulenty po napapání dusíkem zezelenají a takový přející pěstitel zjistí, proč se v Česku používá slovo pohnojiti ve smyslu pokaziti.

Letnění

Máte-li možnost, letněte. A co že si pěstitelé pod tímto slovem představují? Dávat kytky v létě ven. Ale není to jen tak. Kytičky, a to nejen sukulentní, vystrčené po zmrzlých ven, vám nepoděkují, ba naopak, přečasto se budou nacházeti v prachbídném stavu spálení. Ono je to s námi stejné: Když takový úředníček vystrčí o letní dovolené svůj tvarohový ksichtík poprvé na slunce, také nedopadne nejlépe, tedy pokud není černoch. S kytičkami jsou dvě možnosti: 1) Zvykáme je na sluníčko již od března a vždy, když „rosničkáři“ předpoví pár bezmrazých dnů i nocí, přestěhujeme sukulentíky ven. Tři několikadenní pobyty na předjarním a jarním sluníčku jsou spolehlivou prevencí spálení. Od poloviny dubna mohou být sukulenty venku, pokud nemrzne. 2) Nemáme-li čas, energii či chuť stěhovati sukulentíky sem a tam, musíme je nejprve vystěhovat do stínu. Teprve tak po týdnu až dvou mohou být venku na plném slunci.

Letněné sukulenty nenechávejte v podmiskách. Držela by se v nich dešťová voda a mohly by uhníti kořeny. Na sukulenty jsou výborné nízké zeleninové přepravky. Voda snadno proteče a vám se bude se sukulentíky snadno manipulovati.

Zimování

Zima jest nejobtížnějším obdobím sukulentů i sukulentářů. Světla je zejména v prosinci a v lednu zoufale málo, proto sukulentíci nesmějí růst. Rostly by totiž deformovaně a vysilovali by se. Proto v nejtemnějších měsících zaléváme sukulenty co nejméně, jen tak, aby kytky nechcíply, ale aby nerostly. Tvrdé „kaktusotvaré“ sukulenty a větší starší kousky mohou být v zimě i několik měsíců bez vody, zejména pokud jsou v ideální zimovací teplotě.

Ideální zimovací teplota je pro subtropické sukulenty kolem 10°C, vydrží ale i poklesy k 0°C. Velmi prospěšné je kolísání teploty: V noci stačí kolem 5°C, přes den může být až 15°C, ale více ne. Nejdůležitější je co nejvíce světla!!! A kde že najdeme správné zimoviště pro naše sukulentíky? Nejlépe jsou na tom majitelé skleníků, zimních zahrad či zasklených lodžií. Tam není co řešit a je zbytečné těmto šťastlivcům něco raditi, bylo by to učení orla létat. V bytech v domech historických jsou často kastlová okna s meziokenními prostory. Ty jsou přímo ideální pro sukulenty, snad jen mimo dny, kdy je –15°C a větší mráz. Na těchto pár dní v roce doporučuji přestěhovat sukulentíky do teplejších místeček, neb meziokenní prostory mohou vymrzat. Daleko zrádnější než mráz je ale slunko, které dokáže už v únoru rozpálit meziokenní prostor jižně orientovaný i na 40°C. A to je vražedné! Proto je třeba sukulentíkům v meziokenních prostorách pečlivě větrati. Za slunečných předjarních dnů stačí otevříti vnitřní okno do pokoje, v létě doporučuji trvale vysaditi jedno v vnějších oken. Tedy pokud nebydlíte v přízemí, to byste přišli asi o více než jen o sukulenty. Ale co obyvatelé klícek panelových? Tož tam musí nastoupiti lidský um nebo se smířiti s tím, že sukulenty utlumíte v zimě pouze drasticky omezenou zálivkou. A co že mohou pro sukulentíky udělati šikovné ručičky? Kapsu na studený vzduch! Fyzikální princip je jednoduchý, ostatně jako vše co funguje. O okno se vzduch ochlazuje. Ochlazený vzduch je hustší než okolní teplý vzduch. Proto klesá dolů. Na stejném principu fungují teplovzdušné balóny. Pokud ochlazený klesající vzduch zachytíte a uvězníte, vznikne pro sukulentíky skoro ideální zimoviště. Takže musíte u okna postaviti krabici podobnou věc otevřenou směrem k oknu a do ní sukulentíky alespoň na zimu umístiti. Doporučuji zároveň rozšířit parapet na cca 30 cm, odizolovat teplo od topení pod oknem polystyrenem a vše podepřít nosnými nožičkami. Lépe to snad popíše obrázek, kde je kapsa na studený vzduch v řezu:

Tož přeji Vám mnoho pěstitelských úspěchů a radosti z drobností a Vašim sukulentíkům odolnost a trpělivost.