Zimování sukulentů v paneláku při cca 12°C

Jaroslav Honc

Poměrně dost pěstitelů sukulentů je postiženo bytečkem panelovým, či paneláku podobným. V zimě se poměrně bohatýrsky topí a i v pokoji s trvale zavřeným topením bývá teplota cca 20°C, a to stejná ve dne i v noci. To se zimujícím sukulentům ovšem vůbec, ale vůbec, nelíbí.

Umístění sukulentů v zimě je naprosto nutné situovat co nejblíže oknu, čili na parapet. Světla tu budou mít sukulenty poměrně dost, byť po krátkou dobu zimních dnů. Horší je to s teplotou. Jak na sviňu bývá pod všemi okny těleso topení a při vypínání topení bývá sukulentář napadán ostatními členy rodiny coby zloduch, který chce rodinu vyhubit chřipkou a jinými nemocemi z chladu.

Hlavní nevýhodou umístění sukulentů na parapetu je přílišné teplo v zimě. S tím se dá buď smířit a nechat kytky trpět, nebo proti tomu něco udělat. Kdo není líný a má ručky šikulky, může se řídit např. tímto nápadem (viz obrázek dále):

Nejprve je třeba na parapet připevniti desku délky okna, která parapet navíc výrazně rozšíří. Dovolují-li to podmínky prostorové, lze parapet rozšířit až na cca 50 cm. Pod desku je převelice vhodné vložiti vrstvu tepelně izolující. Mám vyzkoušeno, že 4 cm polystyrenu dokonale odizolují stoupající teplo od plynových kamen. Proto jistě odizolují i teplo z topného tělesa ústředního topení. Desku i s izolační vrstvou lze upevnit přímo na parapet nebo ještě lépe pojistit vlastními nožičkami. Nožičky budou vhodné až nutné zejména tam, kde dojde k výraznému rozšíření parapetu.

Tímto jste získali pěstební prostor pro docela slušnou sbírku sukulentů, od této doby se nechejte doma titulovat „pane/í plantážníku/ová“. Ovšem pro optimalizaci zimní teploty to nestačí. Jest třeba vyrobiti „kapsu na studený vzduch“.

Princip jest jednoduchý:

Vzduch v pokoji se od okna ochlazuje.  Chladný vzduch má vyšší hustotu, proto podél okna klesá dolů k našim kytičkám, leč pokud mu v tom nic nezabrání, tak klesá dále pod okno, kde ho ohřeje topení a tím ho žene zase vzhůru. Pokud ovšem váš rozšířený parapet ohradíte ze strany pokoje a také z boků, těžký chladný vzduch v takto vzniklé kapse zůstane a kytičky sukulentní v ní umístěné blahem chrochtati budou.

Na ohrazení parapetu stačí jakákoliv lehká a pro vzduch nepropustná deska výšky alespoň 25 cm, lépe cca 40 cm. Desku lze uchytit na boku šrouby přes pásovinu, viz obrázek. 

Deska může býti průhledná. Lze použíti sklo, leč to je křehké převelice a bylo by je nutno usaditi do nějakého rámu, případně použít silnější sklo, snad až 6 mm. Také je sklo velmi těžké – ohrazení budete pravděpodobně každý podzim montovat a na jaře sundávat. Proto se jeví jako lepší řešení plexisklo. Další možností jsou polycarbonátové či polyacrylátové desky, velice lehoučké, snadno opracovatelné a ne až tak krutě drahé, leč přes komůrky toho moc neuvidíte. Naprosto stačí nejtenčí provedení, tedy komůrky 4x4 mm. Takto tenké desky nejsou o mnoho dražší než sklo. Pro kytky je samozřejmě nejlepším řešením vyrobiti desku ze zrcadla. Dostávají pak jednak světla více, jednak i ze strany pokoje a neotáčejí se tolik ven za světlem. Dvě možnosti konstrukce jsou na následujícím obrázku:

Upozorňuji ještě jednou, že je nutné uzavřít i boky kapsy na studený vzduch. Zde již na materiálu příliš nezáleží, stačí i tvrdší karton nebo tenká překližka.

Na závěr jedno svědectví, které mě osmělilo tento pro mne ryze teoretický nápad předložit i veřejně. Jeden stálý návštěvník našich výstav se dle této rady zařídil a potvrdil ji i prakticky. V bytě o teplotě 22°C dosáhl v kapse na studený vzduch zimní teploty 12 až 15°C přes den a ještě o pár stupínků méně v noci. A proč tento nápad musel ověřovat na sobě někdo jiný? To protože sám jsem tak těžce postižen sukulentářstvím, že jsem prodal krásný byt v Brně a odstěhoval se „na lont“ jen abych si mohl postavit konečně skleník (15 x 15 m), kde mám starosti přesně opačné: jak udržet teplotu alespoň 8°C a neprotopit sto tisíc.