Jak na červce?

Vím, že se o tom již psalo, ale dotazů tohoto znění neubývá, ba naopak. Vlnatka, červec a kořenovka jsou potvory, které nás sukulentáře trápí a se kterými všichni vedeme tvrdý boj. A jak s nimi tedy bojovat? Na to je nutné je umět najít a znát jejich životní zvyky.

Takhle nějak vypadá červec bez vatičky pod hodně tlustou lupou.

A cože to je za potvory? Je více méně jedno, zda vlnatky, červce a kořenovky budeme rozlišovat do desítek druhů, či zda je nebudeme rozlišovat vůbec a všem budeme říkat červci. Všechny tyto potvory totiž žijí podobně, podobně se i chrání před vodou a tudíž i před naším chemickým úderem a na všechny tedy musíme použít stejnou fintu, pokud je nechceme z lásky krmiti našimi kytičkami. Všemi třemi názvy se rozumí tlustě červovitý tvoreček délky 1 až 2 mm a šířky zhruba poloviční. Podstatné je, že po krátkém plazivém období v mládí se červec usadí na rostlině a obklopí se jemnou vlnou z voskovitého vlákna. A to je právě činí nesmírně odolné vůči chemii.

Červci na tlustici: V paždí listů dva zavatičkovaní dospělci, na listu a na stonku tři lezoucí mláďata.

Červci se rodí obvykle v předjaří, po pár dnech oteplení. Prý se rodí stejně odporně, jako poté žijí: Zavatičkovaná přisátá samice praskne a z mrtvé maminy se vyklube pár desítek malých bílých červíků. Ti se tak pomalu pohybují, že to okem ani nepoznáme. Dle mé zkušenosti dolezou po pár dnech vysilujícího plazení do vzdálenosti necelého ½ m. Po cestě napadají rostliny, obvykle se snaží nalézt do kořenů drenážními otvory. V tomto plazivém stadiu jsou červci jen málo chráněni voskovým povlakem a jsou tudíž nejsnadněji zasažitelní chemií.

V tomto stadiu jsou také velmi nenápadní, nezkušený pěstitel si sotva všimne nějakých bílých teček kolem květináčků, zvláště když se téměř nepohybují. Ovšem právě nyní odhalené červce nejsnadněji zlikvidujeme. Proto v předjaří rostliny bedlivě sledujte. Koukněte se zejména na vnější spodní stranu květináčků, tam těch potvor bývá nejvíce.

Jakmile červec najde vhodné místo pro svůj odporný parazitický život, přisaje se k rostlině (nejčastěji v kořenech) a vybuduje téměř dokonalou protichemickou bariéru. (Snad se nejúspěšnější část naší armády neučila od červců?) Ta je tvořena jednak voskovým povlakem na pokožce, jednak hustou vatičkou z vlákna, které velmi dobře odpuzuje vodu, tedy i naše směsi s jedem. V tomto stadiu je proti našim zásahům podstatně odolnější.

Kde se červcům dobře daří a co jim vadí? Červcům bohužel výborně vyhovují podmínky, za kterých se dobře daří i našim sukulentům. Šmakuje jim sucho a alespoň po část roku teplo. K tomu jim stačí již jen nějaké to žrádlo v podobě našich rostlinných kamarádů. Červcům vadí trvalejší mokro, zejména ve spojení s chladem. To ovšem vadí i sukulentům. Také červcům vadí, a to převelice, mnozí hmyzí predátoři, kteří si na nich s chutí smlsnou. Proto je moc dobré, můžeme-li naše kytky letniti, neb k letněným kytkám se dostane větší spektrum červcožravých breberek. Nedávno jsem četl, že letněním kytek se dá zbavit červců i úplně a zcela. Samozřejmě záleží také na místě, ve kterém žijeme: U nás v Ráji sukulentů obklopeném smíšeným lesem a i jinde na venkově bude červcožravých breberek asi více než na betonovém megasídlišti našich měst.

Jak červce hledati? Červci žijí především na kořenech, kde je sukulentář neznalý této záludnosti hned tak neobjeví. Teprve až když je v kořenech přečervcováno, začnou sát na rostlině i nad zemí. Usazují se především v paždích listů, kde se prozradí bílým chomáčkem jemné vatičky velikosti cca 2 mm. Také v kořenech je při přesazování najdeme coby tlusté bílé červíky nebo zavatičkované dospělce. Proto nemám rád jinak vynikající agroperlit coby příměs do substrátu, v substrátu s bílým agroperlitem nepoznáte přítomnost bílých červců.

Objevíte-li na svých rostlinách červce, musíte je alespoň hubiti, když už ne přímo vyhubiti. Nemusíte ale zoufat a honem spěchat, červci nejsou viry a množí se pomalu. Sukulenty dobře živené, tj. na intenzivním světle pěstované, si umí s červci do značné míry poradit samy. V přírodě se s nimi také musí umět poprat.

Předně se podívejte na kořeny napadených rostlin i jejich sousedů. Všude, kde najdete bílé skvrnky či přímo tlusté bílé červíky, jsou červci. Tyto rostliny budete muset „vyjedovat“ (viz dále). Raději vyjedujte i rostliny do ¼ m od poslední napadené rostliny. Menší sbírky budete muset vyjedovat celé. (Neosvědčilo se mi celoplošné jedování celé větší sbírky. Vyjedováním všech kytek se zbavíme i celé populace hmyzích predátorů a poté hrozí velmi prudké invaze rostlinožroutů všeho druhu.)

A jak tedy na červce? Brutální chemií!!! Na červce se ještě nevztahují lidské zákazy chemické války, tož jim dejte, jak Saddám Kurdům. Ale pouze dokud ochránci a zelení fundamentalisté nezakážou hubiti chudáky breberky.

Z momentální nabídky chemie můžeme doporučit Diazinon či dražší, ale pro lidi méně jedovatý Mospilan. Názvy, a pohříchu i ceny, přípravků se však rokco rok mění. Co je zrovna včíl dobré na červca vám poradí prodavači ve specializovaných prodejnách. Narazíte-li však na pouze podavače a ne prodavače, budete muset studovat jednotlivé přípravky sami.

Při vlastním jedování jsou podstatné dvě věci: 1) Do roztoku připraveného dle návodu na přípravku přidejte pár kapek smáčedla na litr směsi, stačí jakýkoliv přípravek na mytí nádobí. Pokud dodáte do směsi smáčedlo, které jedu uvolní cestu skrz voskovou bariéru červce, stačí bohatě doporučená koncentrace. Koncentrace vyšší, kterou míchají zoufalí sukulentáři po neúspěšných jedováních, snadno spálí i rostliny. 2) Vzniklým roztokem rostlinu nejen postříkejte, ale zejména vydatně zalijte. Pouhým postřikem, jak radí mnohá literatura, zničíte pouze červce nad zemí, ale početné kolonie červců na kořenech budou jenom trošičku fet a po probrání se z kocoviny rychle osídlí uvolněný prostor. Většina neúspěšných zásahů proti červcům byla neúspěšná právě díky neprolití kořenového balu jedem.

A na kdy naplánovat válku s červcem? Více zasažené menší sbírky doporučuji jedovat celé nejlépe po předjarním oteplení, když najdete lezoucí červce mezi květináčky. Takovýto globální úder opakujte třikráte, vždy zhruba po týdnu. Protože s červci vyvraždíte i jejich přirozené nepřátele, musíte vyhubit červce opravdu všechny, jinak bude následná populační exploze červců vpravdě zničující. Po opakovaném jedování celé sbírky doporučuji rostliny alespoň pár měsíců bedlivě prohlížet. pokud se někde začnou opět objevovat červci či jiné potvory, budete muset zásah zopakovat.

Větší sbírky jedovat celé znamená těžký zásah do peněženky a hlavně vyjedované skleníky bez hmyzích predátorů jsou prostřeným stolem zvoucím škodlivé breberky z širého okolí k bohapusté žranici. Proto objevím-li někde červce, což se naštěstí často nestává, prohlédnu rostliny v okruhu cca ½ m kolem a vyjeduji všechny zasažené kytky plus jejich okolí do cca ¼ m. Zrovna letos v lednu jsme červce objevili na darované větší krasule sarcocaulis, se kterou jsme dostali celou ZOO. Sarcocauliska sice pobyla v karanténě a byla vyjedována, leč nikoliv dokonale. Červci stačily za pár měsíců napadnout i okolní sbírkové krasuly. Ale dostali Diazinon a je po nich.

A to nejúčinnější proti červci si nechávám nakonec. Je to prevence, a tou je dlouhá karanténa nově získaných rostlin. Všem novým kytkám prohlédnu kořeny a při sebemenším podezřením na červce opakovaně jeduji. Zvláště nebezpečné jsou rostliny z velkých obchodů. Tam dodává mnoho dodavatelů a to by bylo velké štěstí, kdyby alespoň jeden z nich nedodal kytky „zavšivené“. Největší hrůzu mám z červců, které by dokázali přežít brutální jedování v holandských velkoskladech. Tam mohou vzniknout klony, které si po našich jedech jen chvíli zatancují a zazpívají, případně se v příjemném opojení rovnou vrhnou na výrobu dalších generací superodolných červců.

Jaroslav Honc