Některé rostliny je opravdu těžké v přírodě najít. Nejdokonalejší mimikry, neboli maskování, mají jistě miniaturní rostliny, kterým se obecně říká živé kameny. Tyto rostlinky jsou tvořeny obvykle (a také při správném pěstování) pouze jediným párem srostlých listů. Listy jsou velmi dužnaté, obsahují zásoby vody na dobu sucha, jsou to tedy jedny z mnoha sukulentních rostlin. Nejznámějšími živými kameny jsou lithopsy, patří sem bezesporu také kytičky rodů Conophytum, Ophtalmophyllum, mnohé druhy pleiospilosů, gibbaeí a dalších kosmatcovitých obyvatel Jižní Afriky. Někdy jsou k živým kamenům řazeny i oblíbené „tygří tlamičky“ z rodu Faucaria.

Nejznámějšími živými kameny jsou ale bezesporu lithopsy a snad jedině lithopsy a tygří tlamičky bych doporučil k pěstování v bytech. Ostatní živé kameny jsou spíše pro fajnšmekry, kteří investovali do lepších bytečků pro své kytičky, čili postavili skleník.

Už samotný název Lithops mnohé napovídá. Je to složenina slov lithos = kámen a opsis = tvář. Volně a trochu po indiánsku přeloženo: Tvářící se jako kámen. A taky že ano! V přírodě jsou vrchní plošky listů (ony různě vybarvené „ksichtíčky“) v úrovni štěrkovité půdy, ve které lithopsy rostou. Vůbec nevyčnívají nad úroveň terénu. K tomu je zbarvení ksichtíčků lithopsů přesně stejné, jako je zbarvení půdy a kamínků v jejich okolí. Takže se nelze diviti, že od prvního objevu kvetoucích rostlin v přírodě uplynulo mnoho let, než byly tyto mistryně v maskování znovu objeveny. I dnes, v době GPS navigace, se nadšencům nelenícím přeletět půl světa do Jižní Afriky špatně hledají. Nezbývá než padnouti na kolena a hledati z „výšky“ 50 centimetrů.

Lithopsy patří mezi nemnoho rostlin, kde květ svou velikostí podstatně převyšuje rozměr kytky. Kvetou sice jen bíle nebo žlutě, ale nad dvoulistem o průměru 1 cm se rozprostírá deštníkovitý květ průměru i kolem 3 cm. Ale hlavní atraktivitou lithopsů jsou jejich ksichtíčky, čili kresba a vybarvení na horních ploškách jejich listů. Pro mnohé pěstitele je úspěšné dovedení lithopsů k opakovanému kvetení potvrzením jejich pěstitelského umu. Dopěstování koupeného lithopsu k opakovanému kvetení přirovnávám k sukulentářské maturitě a vypěstování lithopsů od semínka ku květu, to už je sukulentářská státnice.

A jak že tedy na to? No přeci jako obvykle: Co nejlepším napodobením přírodních podmínek, ve kterých kytky rostou. Uvědomte si, že lithopsy jsou velmi dokonalými sukulenty, čili mají relativně ke své velikosti velké zásoby vody. Rostou na ničím nestíněných mělkých a štěrkovitých půdách. Ke všemu na poušti, kde nebývá často zataženo (to by to pak asi nebyla poušť, neb kde jsou mraky, tam iobčas zaprší). Jejich domovská poušť má jedno nezvyklé klimatické specifikum: Srážky přicházejí jen v chladné části roku, čili v zimě. 

Takže lithopsům dopřejte maximum světla včetně plného slunce. K tomu mnoho pomůže letnění, čili pobyt kytek v létě venku. Lithopsy sázíme do nádobek jen málo větších než náprstek, samozřejmě s odtokovou dírkou. Do malých nádob se vejde málo vody a nehrozí tak přelití. Pokud nejste skleníkáři nebo nemáte lithopsů příliš mnoho, nepřesazujte je. Hrozí úhyn a je to zbytečné. Nehnojte! Přírůstky lithopsů jsou nanejvýš gram a to je ještě samá voda, tak kam by dávaly minerální látky z hnojiva?

A to hlavní: Musíte dodržet růstový cyklus lithopsů!!! V zimě se lithopsy tak zvaně převlékají. Ne že by byly stydlivé, ale v tuto dobu si jich raději nevšímejte a hlavně absolutně vůbec nezalévejte!!! Stačí jedno nechtěné zalití a lithops nepokvete, případně uhnije.

Vše začíná nenápadně. Ve škvíře mezi starým párem listů se vyvíjí nový pár listů a základ květu. K tomu rostlinka umí využívat jen vodu ze starého páru listů. Ta se postupně přečerpává do nového páru, až se starý pár listů přemění ve vyschlou papírovou skořápku obalující nový pár listů. Celý proces trvá od odkvětu na podzim do dubna až května, záleží na podmínkách v nichž lithopsy rostou. Toto převlékání končí, až se starý pár listů scvrkne. Teprve pak může dostati lithops vodu. Zalévejte až po dokonalém vyschnutí zeminy, stačí jednou za 14 dní až měsíc, ale hlavně jen v době růstu. Správně pěstovaný lithops netrčí centimetry nad povrch zeminy (tak zvané kopyto, tvar často dosahovaný velkopěstírnami a předznamenávající brzkou smrt lithopsa).

A pár rad obecných: Není pravda, že čím tepleji, tím lépe. Lithopsy mají nejradějichládek, čili teplotu kolem 20°C přes den a nad 5°C v noci. To platí ostatně skoro pro všechny sukulenty. Zalévejte vždy večer a odstátou vodou. Občasné rosení pomůže zejména v létě rostliny zchladit, opět ale pouze večer.  Květináčky s lithopsy nestavte do bezodtokých misek! Stačí jedno vydatné zalití, den či dva voda v podmisce a hrozí shnití kořenů. Nesesazujte lithopsy s jinými sukulenty, lithopsy mají svůj růstový cyklus zahrnující i 5 měsíců bez vody, ten musíte dodržet a to by pro mnohé jiné sukulenty znamenalo smrt.

Nejlépe bude lithopsům mezi okny (musíte větrati, byste je neuvařili), těsně u okna verandy či zasklené lodžie (celoročně), nebo alespoň těsně u okna v zimě nejchladnější místnosti a přes léto někde na sluníčku a na větru.

Nakonec něco o dokonalém maskování lithopsů: Když vysejete potomstvo určitého druhu lithopsů, nevyrostou jen semenáčky se stejným zbarvením ksichtíčku jako rodiče. Některé semenáčky budou více či méně odlišné. Ty mají šanci stát se neviditelnými, pokud se dostanou do jinak zbarveného štěrku. Pokud „zůstanou doma“, budou nápadné a něco je sežere. Proto jsou vždy na dané lokalitě lithopsy barevně dokonale přizpůsobené okolnímu štěrku. A také jsou lithopsy díky této variabilitě v potomstvu schopny osídlovat nové oblasti s jinak vybarvenou zeminou. Tak také zřejmě vznikají poměrně rychle nové druhy lithopsů.

Lithopsy jsou bezesporu velice zajímavé rostliny. Jejich pěstování není obtížné, jen je nutno respektovat jejich specifika. A pokud nejste zrovna ona pověstná „pečlivá babička s konvičkou“, pak mají lithopsy samá nej. Rozhodně vás nevytlačí z bytu a která živá kytka se obejde bez vaší přičinlivé starostlivosti pět měsíců a pak vás svou žízní bude obtěžovat jen jednou za pár týdnů? A za to vše na podzim dá radost z krásného velkého květu.