Jednoduše! Vůbec! Alespoň sukulenty v bytě celoročně pěstované není třeba hnojiti opravdu vůbec. A pokud vám někdo tvrdí, že máte hnojit sukulenty jako řepu (ostatně krásný to příklad kaudexní rostliny), je to tím, že buď s hnojivy obchoduje a chce udělat kšeft, nebo moc nepřemýšlí. Rozhodně je zbytečné hnojit kytky malé, pomalu rostoucí a přesazené naposledy před méně než třemi roky. Vysvětlím proč:

Hnojení není nic jiného, než dodávání minerálních solí rostlinám. Minerální, čili anorganické soli i malé sukulentní rostliny sice nezbytně potřebují ke svému růstu, leč nepotřebují jich tuny, ba ani kila.

Tělo rostliny, tedy listy, větve, kmen a kořeny dohromady, obsahuje především vodu. Ještě větší podíl vody, než běžné rostliny, obsahuje tělo sukulentů, a to právě a jedině proto, že to sukulenty jsou (což jak známo jsou rostliny skladující v sobě vodu, aby přežily sucho).

Kromě vody jsou rostliny tvořeny tzv. sušinou. To jest hmotou, která by vznikla po vysušení veškeré vody v rostlině obsažené. Z kilového sukulentního macka nacucaného vodou to může být i o hodně méně, než 5%, čili v našem případě 50 g.

Sušina jest tvořena především látkami organickými, čili sloučeninami složenými především z uhlíku, kyslíku a vodíku. Anorganické látky tvoří cca 10% hmotnosti sušiny rostlin. V této desetině hmotnosti sušiny jsou obsaženy veškeré látky dodané rostlinám ve formě umělých hnojiv, ale také anorganické soli, které si rostlina vzala z půdy.

Použijeme-li matematiku úrovně obecné školy, zjistíme, že pokud by nám nějaký hodně bujně rostoucí sukulent narostl za rok o celý jeden kilogram, pak spotřeboval za tento rok maximálně 5 gramů anorganických solí, čili 0,5% hmoty svého přírůstku.

Běžné sukulentíky zasazené v květináčcích o průměru 6 cm neváží 1 kg ani po mnoha letech pěstování, a to včetně zeminy a květináče. U normální rostlinky s pár dužnatými lístky se jedná o váhy podstatně nižší, řekl bych tak kolem 50 g a spíše i méně. I kdyby do své velikosti narostly za pouhý rok,  pak jejich spotřeba minerálů je do čtvrtiny gramu. To je množství tak malé, že je rostlinka snadno získá ze zeminy, ve které roste.

Ani u nás ve skleníku snad žádná rostlina nenaroste za rok o zmíněný 1 kg. Jedině snad dvoumetrová tlustice o úctyhodném stáří 69 let, ale ta má možnost čerpat živiny z nadsatndartně velkého objemu zeminy.

Z výše uvedeného vyplývá, že sukulenty, coby rostliny obvykle pomalu rostoucí a především vodu obsahující, není třeba hnojit vůbec. Jedině starším a velkým rostlinám, které již vyčerpaly živiny ze zeminy ve své nádobě, má smysl dodat v řídkém roztoku plného minerálního hnojiva něco anorganických látek. Vždy je však lepší takové rostliny alespoň po třech letech přesaditi. Novou zeminou dodáme i nové živiny.

Sukulenty rozhodně nehnojte hnojivy organickými, neb ty podporují rozvoj plísní a hub. Také by dodávaná hnojiva měla obsahovat co nejméně dusíku. Dusíkem krmené kytky sice rychle rostou, ale špatně vyzrávají a díky tomu snadno v zimě podléhají hnilobě. To zná každý, kdo si někdy donesl krásně narostlý sukulent z některého giga obchodu, a ten mu po pár týdnech shnil.

Touhu hnojiti své rostlinné miláčky mají tendenci především pěstitelé, kterým rostliny chřadnou. To ale bývá nikoliv nedostatkem minerálů, ale obvykle nedostatkem světla. Hnojením si tito pěstitelé sice vylepší svědomí, ale sukulentům tím nepomohou. Fotosyntéza, která je hnacím procesem růstu rostlin, znamená, že kytky potřebují světlo (fotony), by pomocí jeho energie stavěly (syntetizovaly) svá těla. Kytky tedy „nežerou“ ani hlínu či hnůj, jak si mnozí myslí, ale „žerou“ především světlo.

U mnohých barevných sukulentů, zejména u odrůd Aeonia arboreum, lze hnojením jejich vzhled opravdu „pohnojit“, ve smyslu podělat a zkazit. Hnojené rostliny sice rychleji rostou, ale brzy ztratí své červenavé či černé zbarvení, což je jejich hlavní paráda. V zimě pak také snadno „odejdou“.

Na závěr ale trochu optimismu: Sukulenty rostou v místech, kde odpar vody je podstatně větší, než dešťové srážky. Proto jsou půdy v polopouštích často značně zasolené. Díky tomu mají sukulenty velkou odolnost i k přehnojování. Ale ani v nejzasolenějších pouštích nejsou v půdě dusičnany a jiné dusíkaté látky, takže až si budete chtít vylepšit pošramocené svědomí pohnojením svých kytiček sukulentních, vyhněte se alespoň dusíkatým a organickým hnojivům. Ony vám poděkují.

Některá hnojiva mají prý až magické účinky na gigantický růst kaktusů, ale nejen jim „dělají pěkná těla“.
Kreslil kamarád Honza Bodeček

„Po obzvláště koncentrovaných hnojivých zálivkách se může i kaktus zbláznit.“